V posledních letech se stále více mluví o respektujícím a pozitivním přístupu k výcviku psů. Přesto se stále setkáváme s metodami, které staví na nátlaku, potlačování chování a ignorování individuality psa. Jaký má takový výcvik dopad na psa – především na jeho nervový systém a psychickou pohodu?
Každý pes má jinak nastavený nervový systém. Někteří psi jsou odolnější, jiní citlivější, rychleji se stresují nebo reagují silněji na tlak. Pokud výcvik nerespektuje tuto individuální nastavenost, může psa dostat do dlouhodobého stresu.
Pes ve stresu:
Výcvik s tlakem nebo + trestem může vést k tomu, že pes:
Zvenčí může takový pes působit klidně a ovladatelně, ale uvnitř často zažívá napětí, nejistotu a frustraci.
Pokud psa pouze donutíme určité chování nedělat, neznamená to, že jsme vyřešili jeho příčinu. Emoce, které chování vyvolaly (strach, nejistota, frustrace), v psovi zůstávají. Ty se pak mohou projevit jinde – například:
Odměna (nejen pamlsek, ale i pochvala, hra, uvolnění tlaku, prostředí) dává psovi jasnou informaci:
„Tohle je správně. Vyplatí se mi s tebou spolupracovat.“
Díky tomu:
Cílem výcviku není psa ovládnout, ale naučit ho fungovat v lidském světě s pocitem bezpečí. Pes, který se cítí pochopený, má prostor učit se, dělat chyby a postupně se zlepšovat.
Respekt k nervovému systému psa znamená:
Výcvik bez nátlaku a s respektem k psychice psa není slabost ani „rozmazlování“. Je to vědomý přístup, který bere v potaz, že pes je živá bytost se svými emocemi a limity. Takový výcvik vede nejen k lepším výsledkům, ale hlavně ke spokojenému psovi a pevnému vztahu mezi psem a jeho člověkem.
A hlavně – výcvik s ohledem k nervovému systému psa a tzv. pozitivní výcvik neznamená výcvik a výchovu bez hranic – neznamená nevychované psy kteří si dělají co chtějí (jak odpůrci pozitivních metod rádi zmiňují.. kopou kolem sebe jako malé děti) ale vlastně jen nechápou a pletou jablka s hruškami.
